Kopírovat a používat jakýkoliv materiál ze stránek zerho-galerie.cz je možné pouze po předchozím písemném souhlasu majitele stránek.
logo

Metropole Evropy

Dnes naštivíme jedno z nejdůležitějších evropských metropolí, Zároveň největší Dnes navštívíme jednu z nejdůležitějších metropolí Evropy a zároveň největší město Belgie. Už víte které? Ti pozornější mě určitě hned odhalili a přečetli si předchozí článek. A ti, kteří ho nečetli, by měli začít číst právě u něj, jinak velkolepý příběh nebude nikdy celý. Pojďme se tedy spolu podívat na tuto metropoli pěkně od začátku. Jaká byla vlastně cesta? Chcete opravdu vědět, jaký byl můj první let v životě? Mé pocity mi říkají, že byl úžasný a hlučný, ale to vám o mém zážitku moc neřekne. Opravdu to chcete slyšet celé od začátku? Dobře, tak já vám to povím.

Má cesta se datuje na rok 2018, kdy jsem se po dlouhém a netrpělivém čekání na odjezd z Brna dostal na letiště do Prahy. Jaký byl můj první dojem z Letiště Václava Havla? Jsou to opravdu velké prostory, všude terminály, spousta lidí mluvící cizím jazykem, které spojuje několik věcí. Nejen krásné cestování, ale i nepříjemné odbavení cestujících.

Trochu posuneme přesýpací hodiny, nenápadně odsypu pár zrnek písku a jako mávnutím kouzelného proutku sedíme v letadle. Vítá nás pilot a pomalu připravuje letadlo k odletu. Při psaní jsem si vzpomněl na scénu ze starého filmu Zpátky v čase, kdy slavný doktor projede strojem času a zůstane po něm jen ohnivá čára. Hodně mi to připomnělo start letadla, sice se konal bez ohnivé čáry, ale na efektu by to určitě přidalo. Pravá zábava však teprve měla přijít, stoupání letadla se dá přirovnat k houpačce. Chvíli letíte nahoru, pak to vypadá, jako byste klesali. Letěli jsme skrz mraky, neviděli jsme nic jiného, než letadlová křídla a pár oken. A pak to přišlo – po vystoupání nad mraky jsem viděl něco, co slovy ani nejde popsat. Krásný výhled na Německo. Vše se zdálo jako na dosah ruky, i přesto, že jsme byli stovky až tisíce kilometrů daleko. Mraky lámaly obzor jako struna na kytaře. Byl to opravdu dechberoucí pohled pro člověka, který v životě ještě nic takového neviděl.

Po krátkém přistání nás vítalo s otevřenou náručí velké a krásné letiště v Bruselu, které jsem si na první pohled zamiloval. Zaujaly mě eskalátory pro rychlejší průchod letištními halami. Šlo na nich krásně vidět, jak je dnešní svět strašně uspěchaný. Každý se za něčím žene a nedokáže se ani na malou chvíli zastavit, aby viděl vše krásné, co mu uniká před nosem. Nezvykle rychle jsme proběhli dvěma letištními halami a najednou jsme všichni měli svá zavazadla. Nezbývalo nic jiného, než si koupit jízdenky a vyrazit do našeho prvního cíle, kterým bylo Zastoupení Jihomoravského, Pardubického a Plzeňského kraje. Dům, v němž se Zastoupení nachází, je krásnou historickou památkou z dob Leopoldovy čtvrti, která byla vystavena pro bruselskou elitu. Pak jsme se vydali krásnou Evropskou čtvrtí směrem k Evropská komise. Už z dálky bylo jasné, která budova je našim cílem. Budova má precizní design z 60. let. Je v zajímavém tvaru X, a i okna o sobě mají dost, co říct. Okna vytváří nejen úžasný design, ale i funkčnost. Natáčí se dle potřeby a nejvíc fascinující na tom je, že to nejde vůbec slyšet. Budova také zažila špatné období, jak to často bývá i v našich životech. Kvůli nadměrnému výskytu azbestu v cihlách musela být celkově zrekonstruovaná, díky čemuž dostala svůj dnešní vzhled. Po krátkém seznámení s budovou nás čekala prohlídka, kterou nás provedl Hulicius Eduard . Zavedl nás také do zasedací místnosti, kde jsme si lehce představili, jak to vypadá při zasedání. Každý měl dle zasedacího pořádku své místo u velkého obloukovitého stolu. Uprostřed byly kamery, které dokumentovaly celé jednání. Nesmím zapomenout na zapisovatele, nejdůležitější osobu přísedící u jednání, protože ne nadarmo se říká, že co je psáno, to je dáno. Po prohlídce komise naše cesta vedla na slavné belgické hranolky balené do novin.

První část výletu tedy máme za sebou. Jste zvědaví, co nás ještě čeká a nemine? Já jsem popravdě až nedočkavě zvědavý. Vše si ale povíme až v dalším díle, přece vám neprozradím vše najednou. Nebo snad ano?

0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0

Zanechat komentář