Obsah stránky je chraněný autorským právem. V případě zájmu o fotografie, článek neváhejte kontaktovat admina stránek. Email: tomas.zerhau@zerho-galerie.cz
logo

Metropole Evropy část 2

Už jste nedočkaví na druhý díl mého vyprávění z Bruselu? Právě ležím na hotelu a píšu ho pro vás. Vzpomínám, co se dnes vlastně událo. Nebudu vás dlouho napínat.

Druhý den nezačal nijak zvláštně, až na jednu maličkost, která je ale v Belgii na denním pořádku. Kousek od hotelu, vlastně hned ve vedlejší ulici, nám přes noc vyrostl bleší trh. Byla nádhera pozorovat lidi, jak mezi sebou obchodují a obklopují celou ulici. Na takový pohled se nedá nikdy zapomenout. Po prohlídce blešího trhu jsme zamířili na metro. Byl jsem hodně zvědavý, jak metro v Bruselu vypadá. Jestli bude modernější než v Praze nebo naopak zastaralé jako v Budapešti. Upřímně ale nevím, kam bych bruselské metro přesně zařadil. Má úžasný a velice moderní systém na jízdenky. Zastávky jsou pěkně vyzdobené, ale ne tak krásně, jako u nás v Praze. Poslední zmínka patří samotnému vlaku, který mě překvapil svojí jednoduchostí a elegancí. My jsme jeli starším i novějším modelem.

Teď se ale vraťme k mému příběhu a o městě si něco povíme později nebo v dalším dílu. Kam nás tedy naše cesta vlastně zavedla? Na to je jednoduchá a krásná odpověď. Přivedla nás na den otevřených dveří Výboru regionů, který sestává ze zástupců evropskych regionálních a místních orgánu. Viděli jsme zde spoustu krajů z různých zemí reprezentovat svůj národ, kraj a zvyky. Také jsme měli možnost ochutnat jejich národní sýry, klobásy, buchty a v neposlední řadě soutěžit o hodnotné ceny. Při vyplňování jednoho dotazníku se vedle nás objevily dvě malé holčičky s tatínkem, kterým se moc líbilo nám pomáhat a radit a zároveň se smát tomu, že si s dotazníkem nevíme rady. Jako malé gesto jsme jim pak předali dárek, který jsme dostali právě za správně vyplněný dotazník. Pak jsme zamířili do budovy Evropské rady, kde jsme museli podstoupit prohlídku detektorem, jestli u sebe nemáme zbraně. Co kdyby náhodou ano? Nebojte se, to u nás nehrozí, až na pár odpadků jsme u sebe neměli nic. Ale co nás tam vlastně čekalo? Prohlídka komise Evropského parlamentu a prezentace států Evropské unie. Co myslíte? Stánek které země jsme navštívili jako první? Byla to naše rodná země. Jako druhé na řadu přišlo Slovensko. Naši sousedé nás vítali s otevřenou náručí a s otázkou: „Vy jste Češi? My spolu dneska hrajeme!“. Den otevřených dveří navštívili lidé z různých zemí, proto nás dost překvapilo, že jsme potkali hodně Čechů. Je krásný pocit slyšet svůj rodný jazyk v zahraničí.

Nejvíc ze všeho jsem se ale těšil na fascinující symbol Bruselu. Víte, o kterém mluvím? Určitě víte! Je to Atomium. Uděláme malé kouzlo s časem a přesuneme se přímo před něj. Čáry máry fuk. Ale nebojte se, nikdo a nic nezmizí. V Atomiu nás čekala výstava umění a historie vzniku Atomia. Pak už zbývala poslední část – nejvyšší koule Atomia, ze které je krásný výhled na celý Brusel. Je tam také restaurace. Ta zábavnější část ale teprve přijde. Abychom se dostali dolů, museli jsme vystát frontu na výtah. Pořád to není zábavné? Věřte, že bude. Když už jsme byli skoro u výtahu, fronta se přestala pohybovat. Přišla za námi jedna Belgičanka a říká: „Výtah má poruchu, jen pět minut a vše bude v pořádku!“. No ale jejích pět minut bylo asi půl hodiny! Někteří se už netrpělivě dohadovali, jestli můžou jít po schodech, které ale slečna vlastním tělem bránila, aby na ně nemohl nikdo vstoupit. Po chvíli ale pochopila, že není jiná možnost a schody uvolnila. A aby to byla větší sranda, tak se výtah rozjel právě ve chvíli, kdy jsme sešli po schodech dolů!

Tak pro dnešek je to všechno, pověděl jsem vám další část z mého bruselského putování. Co nás čeká v dalších dnech vám ale zatím neprozradím.

0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0

Leave a comment